ZA FOTKU Z RALLY JÍZDA S HONZOU ČERNÝM

clanek 3

Měli jste šanci se projet jako spolujezdci v rally speciálu s Honzou Černým a užít si den na vyhlášeném autodromu v Sosnové. Stačilo poslat fotku vašeho nej zážitku z jakékoliv rally a Honza Černý sám vybral, koho pak posadí do svého speciálu. Pepa a Bohunka měli to štěstí a projeli se se závodníkem, který obsadil šesté místo ve skvělé evropské konkurenci letošní Barum Czech Rally Zlín!

O své zážitky se s námi Pepa podělil:

Návrat na závodní dráhu
Datum 10.10.2015 pro mě znamenal několikaminutový návrat na sedadlo spolujezdce. Rádio ROCK MAX vyhlásilo soutěž „ Za fotku z rally se svez s Honzou Černým“. Já jsem vybral tři fotky, odeslal a po skončení soutěže jsem se dozvěděl, že jsem vyhrál a vyrazil na Autodrom v Sosnové, kde bylo neformální setkání s MOGULem. Toto setkání zajišťovala známá společnost Paramo Pardubice pod názvem  „Mogul day 2015“.
Do Sosnové jsem přijel v časovém předstihu a tak jsem si zavzpomínal na mé zdejší aktivní působení při Rally Bohemia, kdy se zde jezdila paralelní RZ, což je dnes už patří do historie tohoto závodu. Měl jsem možnost si detailně  prohlédnout Liazku Martina Macíka s kterou jezdí Rallye Dakar a ve svých 26 letech se stal nejmladším pilotem kamionu v historii tohoto nejnáročnějšího závodu na světě. V půl desáté byli všichni účastníci seznámeni s časovým harmonogramem tohoto dne a disciplínami, které si mohl vyzkoušet každý pozvaný účastník.
Po tomto seznámení probíhala prezentace Mogul Racing teamu ve složení:
Martin Macík jun. (jezdec dálkových rally),  Jan Černý (jezdec rally), David Pabiška (motocyklový jezdec dálkových rally)  a  Ollie Roučková (motocyklový jezdec na terénní čtyřkolce) a všichni jsme měli možnost položit každému členu nějakou otázku, týkající se jejich sportu.  Z odpovědí jsme se dozvěděli, že dálkové soutěže jsou nejen náročné pro posádky, ale také pro členy doprovodných týmů které zajišťují kompletní servis, protože musí stíhat zajištění servisu a po skončení této činnosti se musí přesunout do dalšího místa určeného pro servis a tím překonat velkou vzdálenost. Především od Martina  Macíka jsme se dozvěděli více technických údajů o Liazce a zajímavá byla spotřeba tohoto speciálu, která se pohybuje okolo 170 L/100km.
Po tomto představení bylo všem účastníkům oznámeno jejich zařazení do skupin a tyto skupiny rotovaly po jednotlivých disciplinách. Jednalo se o jízdu na motocyklové čtyřkolce. Na motokárách si  mohli účastníci skupiny tzv. zazávodit mezi sebou. . S upravenou (vybavenou ochrannou klecí) Fabií RS a i v takto upraveném Favoritu si vyzkoušeli jízdu na různém terénu a ve Fordu Fiesta  jízdu na čas ve slalomové jízdě.   Přiznám se, že tyto disciplíny jsem pouze sledoval a neúčastnil jsem se žádné. Ale využil jsem volného času a popovídal jsem  si s každým členem Mogul Racing teamu.
Od Martin Macíka  jsem se dozvěděl, že by chtěl dosáhnout dobrého výsledku v Rallye Dakar, ale nespecifikoval umístění, protože prý dobrým výsledkem nemusí být třeba 3.místo. Také jsem zjistil, že by chtěl jednou  jezdit  Rallye Dakar v menším závodním autě.
S Davidem Pabiškou jsme si povídali o fyzické přípravě na Dakar, kdy tato příprava je hodně náročná a dokonce za určitých okolností může přinést, v době závodu, tzv. útlum těla, což se mu jednou stalo. Když jsem se Davida zeptal na to,  jak vidí svoji budoucnost v dálkových rally. Jeho odpověď mě překvapila, protože až přestane aktivně jezdit na motocyklu, tak by chtěl dělat navigátora v kamionu. Já z jeho povídání zjistil, že bývalí motocykloví jezdci jsou hodně žádáni, protože mají velké zkušenosti nejen z ježdění na motorce, ale především z navigace.
Při pohledu na Ollii Roučkovou jsem nechápal, jak takové ,,stvoření“ může jezdit dálkovou terénní rallye a ke všemu na motocyklové  čtyřkolce. Zeptal jsem se co je jejím cílem v tomto sportu a odpovědí bylo to, že by se chtěla kvalifikovat do Rallye Dakar a tento závod dokončit. Na dotaz, zda v budoucnosti plánuje změnu používané techniky, tak mi odpověděla že změna je možná, ale pořád to bude čtyřkolka a je jedno zda to bude mít řidítka, nebo volant.
O úspěších Jana Černého se zmiňovat nebudu, protože o jeho dosavadní kariéře je mnoho dostupných informací. Při přípravě k naší společné jízdě jsem se pouze zeptal na jeho plán pro příští rok a s jakým autem. Řekl mi, že v plánu je kompletní sezona MČR s Fabií S2000 a když se povede i jiný závod, tak bude jen dobře. Samozřejmě by rád vyměnil Fabii S 2000 za R5 od stejného výrobce, ale tato výměna je málo pravděpodobná.
Po uplynutí vymezeného času pro vyzkoušení si jednotlivých disciplín oznámili pořadatelé jména vylosovaných, kteří měli možnost  svést se s  Martinem Macíkem  v Dakarské Liazce, posadit se do  Mitsubishi Evo IX na místo spolujezdce vedle Martina Semeráda.  A  Jan Černý měl připravené  také  Mitsubishi Evo IX, ale s šotolinovým podvozkem. Moje jméno bylo vylosováno k jízdě s Janem Černým.
Přišla chvíle, kdy jsme byli vyzváni k přípravě na vyzkoušení  si role spolujezdce. Poprvé v životě se mi stalo to, že mi někdo zapínal pasy a po zapnutí pasů jsem se cítil pohodlně, protože jsem mohl  dýchat a nebyl jsem nehybně „přikurtován“, ale připoután. Po startu jsem vnímal zrychlení na cca 100 m dlouhé rovince a potom následovala L5 do L4 a já čekal, že do levé půjdeme spolujezdcovými dveřmi napřed.  Neuvědomil jsem si tu možnost, že Honza s autem napřed kývne a potom půjdou moje dveře. Musím říci, že to kývnutí bylo velké a při dalších průjezdech  se opakovalo. Zde se krásně ukázaly vlastnosti šotolinového  podvozku a především pneumatik. První okruh jsem více pozoroval práci jezdcových rukou a nohou, no a zbytek jízdy jsem si užíval.
Po absolvování této jízdy jsem pozoroval reakce ostatních vylosovaných účastníků, kteří se buď připravovali na jízdu s jezdci, nebo už tuto jízdu měli za sebou. Při čekání  na nich byla vidět nervozita, ale po absolvování jízdy bylo vidět, že to pro všechny byl velký zážitek. Přiznám se, že jsem vylosovaným účastníkům nezáviděl jízdu s Martinem Macíkem, protože při průjezdu jakoukoli zatáčkou měla kabina různé úhly náklonu a já nevím, zda by to u mě nemělo neblahé žaludeční následky.
Na závěr bych chtěl poděkovat všem, co mi umožnili strávit tento příjemný den.
O své zážitky se s námi podělila i Miluna:

Už je to skoro měsíc, co jsem vyhrála u Vás v rádiu jízdu s Honzou Černým. Jelikož jsem od 10. října byla opravdu časově vytížená, dostávám se až teď k tomu, abych Vám alespoň touto cestou sdělila svoje zážitky a poděkovala.
Původně jsem si to představovala jako Hurvínek válku: přijedu tam, svezu se s Honzou, pojedu zpátky. Realita byla o to horší, že můj muž, ač velký fanda rally, nemohl z pracovních důvodů se mnou jet. Co teď? Jak tam a s kým? Na poslední chvíli mi slíbila kamarádka, že se mnou pojede, a tak v sobotu ráno v pět jsme vyrazily spolu stylovým autem. Kupodivu dálnice byla v pohodě, takže jsme tam byly akorát na devátou. Tam si nás vyzvedl šikovný pán, který nám vysvětlil co a jak, jaký bude program, kde se máme hlásit, co se právě kde děje.
Má představa „přijedu, svezu se, odjedu“ rychle vzala za své a já, převlečená za dámu, se přezouvala z podpatků do tenisek.:-) Rozhodly jsme se využít, co se dalo.
Jako první jsme se zúčastnily besedy s jezdci. Byly tam samé hvězdy, David Pabiška, Martin Macík, Honza Černý, Martin Semerád a slečna Ollie, co jezdí na čtyřkolce, jejíž příjmení jsem si nezapamatovala. Všichni povyprávěli, jak to v jejich disciplínách chodí a hlavně popsali náročnou práci svých techniků, na kterých závisí půl jejich práce.
Pak jsme se rozdělili do skupin a pendlovali po kolečku disciplín. No poprvé v životě jsem seděla v motokáře! Čtyři ženské a jeden chlap jako poslední v naší skupině vyrazily…kromě mě. Vpravo plyn, vlevo brzda. Pomalu pouštím brzdu, aby to se mnou nevyrazilo stokilometrovou rychlostí a pán mi povídá: „Ale to není spojka, to je brzda, pustíte a jedete!“ A tak jsem jela. Tři, čtyři kola jako připos*aná, ale jak jsem zjistila, že se to se mnou nepřevrátí, už to šlo. S touto mašinkou, která se startuje jako sekačka a místo nějaké nádrže má klasický plastový kanystr, se dá opravdu užít jízda!
Pak jsme se přesunuli na simulátor okruhových závodů. Přiznávám, že to jsem nedala, i když to vypadalo lákavě, ale znám to z PC her, prostě na PC, ať je jakkoliv vymakaný, to není jako v autě…No a hned vedle právě přistavil Martin Macík svou Liazku, kterou jsme měli možnost všichni detailně obhlédnout. Už jsem kdysi jela ve speciálu jeho otce, tak jsem neodolala a vylezla si i do této krasavice, protože příštích pár let ji uvidím jenom v televizi. Překvapilo mě, že Martin má sedák hodně „na ležení“, tedy ve srovnání se mnou, protože já u řízení musím mít záda jako prkno. A to, co později Martin na okruhu s touto mašinou prováděl…prostě paráda! No a podotýkám, že naše stejné příjmení je podobnost čistě náhodná, i to, že mám syna stejného jména! :-)
No a pak přišel i vrchol dne…S Honzou jsem se svezla v klasickém Favoritu a nakonec i ve speciálu Mitsubishi EVO IX. Obě dvě auta na okruhu byly zážitkem. Hodně jsem sledovala práci nohou a rukou Honzy Černého. To je prostě nepopsatelné, jak ve vteřině reaguje, řadí, brzdí…hlavně ve Favoritu, kde bylo klasické řazení.V EVu už to bylo o něčem jiném, posezení, vybavení, tady už byla sekvenční převodovka. EVO úplně jinak sedí na cestě a je jistější oproti Favoritu, ale to se nedá srovnávat. Honza přesně ví, jak, kdy a kde má zabrat…fasinuje mě, že auto reaguje okamžitě a zabírá….jak říkám, dívala jsem se mu na nohy a ruce…:-)  Prostě jsem si tu jízdu užila, škoda jen, že to nemohlo být na nějaké RZtě…a delší :-)
No a protože nás čekala čtyřhodinová cesta zpět, oželely jsme slalom ve Fiestě a další disciplíny, daly jsme si s kámoškou oběd a vyrazily domů. Unavené, ale spokojené jsme dorazily k nám a já tento zážitek završila na bigbítě. :-)
Tímto chci poděkovat rádiu Rockmax, že pro nás dělá takové parádní soutěže, Honzovi Černému, že mě vybral a že jsem si i s kámoškou mohla užít skvělý den. Dííííky, díky moc! (y)
Miluna
19.10.2015 | patří do: ROCK MAX, galerka

Comments Closed