ZA RECENZI NA ZIMNÍ MASTERS OF ROCK NOVÁ KÉRKA

Kerka_Web

Spousta z vás si v sobotu 22. 11. užila festival Zimní Masters Of Rock. Potkali jsme se ve stanu ROCK MAXU!  Prostě jsme si festival spolu pořádně užili! Chtěli jsme po vás, abyste nám posílali postřehy z festivalu. Za recenzi na festival Zimní Masters Of Rock se totiž dalo vyhrát nové tetování v hodnotě 3.000,- Kč!!! A vyhrál ji vysokoškolák Honza z Otrokovic. Všem, kteří nám poslali svoje recenze moc děkujeme!

Autor nejlepší recenze se může těšit na novou kérku ze zlínského tetovacího a piercingového studia Heartcore Tattoo –  www.heartcoretattoo.cz

Vítězná recenze:

„I přes fakt, že jsem se na letošní WMoR těšil už dlouhou dobu dopředu, musím přiznat, že jsem byl před samotnou zimní derivací profláklých vizovických masters poměrně skeptický. Nejsem si úplně jistý tím, proč tomu tak bylo, ale asi bych to přiřadil pochopitelným nevýhodám sportovní haly sloužící jako přístřeší pro tuto akci. Už jsem zde pár koncertů (včetně pár předchozích ročníků zimních masters) zažil a vždy jsem odcházel více či méně se stejným dojmem: Nedýchatelný vzduch, zvukaři bojující s prostory Euronics haly a pár dalších faktorů, které dokážou jinak kvalitní hudební zážitek minimálně znepříjemnit. To vše je, jak jsem již zmínil, od haly tohoto typu očekávatelné a já, jak se dalo čekat, nedočkavě natahoval ruku s lupenem a očekával pásek na zápěstí u vstupu.

Nicméně od letoška začínám věřit na zázraky. Přiznám se, že jsem nestihl první kapelu a přicházel do sálu až v průběhu vystoupení Heavatar a byl jsem tím, co jsem slyšel, ohromen. I když jsem z počátku sledoval dění z ochozu vedle pódia a zvuk se ke mně odrážel hlavně ozvěnou od protější stěny, musím říct, že zvukaři se předvedli. Ať už je to novou technikou, zkušenostmi nebo zvukaři začali praktikovat magii, zvuk se nesléval do jednotného hluku a vše bylo dobře slyšet.

A co říci ke kapelám? Začal bych v rychlosti, i přes mou nepřítomnost, Winterstorm. Lidé, kteří byli svědky vystoupení této formace, si je vesměs všichni vychvalovali. Celkově se pořadatelé vytáhli a sezvali kvalitní kapely velkých jmen, progam byl nadupaný od začátku a tak i od borců, co fesťák otvírali, se daly očekávat velké věci.

Prvn kapela, od které jsem měl velká očekávání, byli Heavatar. Jméno frotmana spjaté s Van Cantem dávalo tušit velké věci a tak se i stalo. Banda skvělých hudebníků dokázala, že opravdu umí a i obligátní sóla byla zábavná a vyrovnaná.

Další v řadě už čekali Bloodbound. Našlapaný epický playlist začali hned ze začátku peckou „Moria,“ a trochu jsem se lekl, jestli poněkud neuhnali start a budou schopni udržet tempo. Nicméně kluci překvapili a celý set byl na velmi dobré úrovni.

Jedna z formací, od které jsem absolutně nevěděl, co čekat, byli Lizzy Borden. Amíci, co přilítli na pódium, mi ovšem vyrazili dech. Energický set byl směsicí snad všeho podstatného, co se v americkém hard rocku za poslední dobu odehrálo. Nevím, kolik žánrů jsem přehlídl a kolik si domyslel, ale heavy, shock rock, glam a spousta dalších vlivů korunovaná hymnou Born to be wild rozproudila krev celé haly.

Po té přišla řada na v našich končinách přeci jen trochu zvučnější jména. Partičku Amaranthe musel zaznamenat snad každý, ať už to bylo na Masters od rock, Made od metal nebo prostě v rádiu nebo na netu. Tihle Švédi se toho opravdu nebojí… Šílená splácanina žánrů začínajících už, někde u popu a diska a končící daleko u bran melodic death metalu nebo snad coru na první pohled prostě nemůže fungovat. Ale světe div se, funguje. Energické vystoupení uhranulo většinu přítomných a těch pár lidí, co nesnesou popový vokál Elize a nestačil mu Henrikův scream, mělo možnost jít si třeba na pivo.

Následovala další, minimálně mnou, vyhlížená kapela. Van Canto se dá považovat za snad ještě kontroverznější uskupení, než zmíněné Amaranthe. Kdo to kdy proboha slyšel, vylézt na metalovou staré bez nástrojů? No každopádně ten, kdo je neslyšel na WMoR opět přišel o hodně. A-capella není opravdu úplně standardní subžánr tvrdé hudby, ale tato banda dokazuje, že to jde. Je pravda, že zvučení trošku v tomto případě pokulhávalo, ale celkový dojem to pokazit nemohlo. Holt je těžké uzpívat všechny kytary, včetně bassy a ještě po tom být slyšet stejně jako „normální“ zpěvák. A když navíc zařadíte do svého play-(nebo chcete-li sing-)listu pecky jako rebellion, Primo Victoria nebo Master od puppets a přidáte skvělé vlastní písničky, nemůže se stát, že budete nudit. Klobouk dolů!

Další zvučné jméno a očekávání pořádné jízdy s sebou nesli Morbid Angel. A americká klasika death metalu předvedla přesně to, co se od ní očekávalo. Brutální vystoupení, které muselo uchvátit nejen fandy tohoto žánru, se neslo v rychlém tempu a kotel, jak jsem pozoroval radši z bezpečné vzdálenosti, stál také za to. Ovšem něktěrí pamětníci jejich posledního vystoupení ve Zlíně v roce 2012 byli trochu zklamání. Prý to nebylo ono. Jenže ono se není opět čemu divit. Letos byli Morbid angel jediní zástupci tvrdšího odvětví, zatímco ve zmíněném roce 2012 se k nim přidali také thrasheři Kreator nebo blackoví Cradle od filth a další podobné bandy. To mělo za následek, že pravděpodobně většina lidí v předních řadách pravděpodobně jen kontrolovala svá místa a těšila se na své miláčky, co už se chystali na další velkolepou show.

Edguy u nás máme opravdu hodně rádi. A oni to ví a taky se sem budou často a rádi vracet. A kdyby jsme to náhodou nevěděli, oni nám to během koncertu rádi připomenou. Začal jsem trochu kysele a měl bych to vysvětlit: Jedna z věcí, co je o Edguy, nebo spíš o Tobiasovi jeho sammeetovém happy metalu, známá, jsou dlouhé prostoje. Tobias nezmešká jedinou příležitost, aby dal prostor své ukecanosti a zdržel trošku koncertní plán. Do toho velmi kvalitní, ale velmi dlouhé sólo pro bicí a vypadnou z playlistu další oblíbené pecky těchto Němců. Ale víte co? Čert to vem. Tobias je sice ukecaný komediant, ale dokáže při tom být zábavný a nějak se mu podařilo donutit mě ještě neusnout po celém dni na fesťáku a vydolovat poslední zbytky sil. I to sólo bylo nakonec fajn: Imperial march s dialogem mezi Darth Vaderem a Lordem Sidiusem ze Star wars jsem sice už jednou v podání Edguy s doprovodem bicích slyšel, ale ta příšerná verze znělky 20th century fox na flétnu pro mne byla novinkou! A když přihodilo ještě svou intepretaci Včelky Máji od Káji Gotta, vše bylo odpuštěno. Volba písniček mne také poměrně potěšila a i přes přítomnost obřího, nafukovacího vesmírného policajta na pódiu zahráli dost písníček i z jiných, starších alb. Bohužel se Edguy pomalu dostávají do fáze kariéry, kdy mají tolik hitovek, že je prostě do jednoho koncertu nenacpou a na pár, subjektivně vzato, těch zaručeně nejlepších songů zapomněli. Myslím, že ti, kteří se nenechali Tobiášovými řečmi vyhnat dobře udělali a měli možnost slyšet další skvělý koncert oblíbených Edguy.

Ještě něco, co bych měl zmínit? Organizace dobrá, pívo teče a pění, RockMax stánek vyhrává jednu pecku za druhou, plakát na letní Masters poslintaný a lístky na něj koupené… Letos spokojenost! Co příště?“

18.11.2014 | patří do: ROCK MAX

Comments Closed