ZA RECENZI NA KONCERT ACCEPT VSTUPENKA NA ZIMNÍ MOR!

accept

Sobota 25. října, Sportovní hala Euronics, Zlín – ACCEPT

Do pátku 31. října jste měli možnost, díky recenzi na koncert Accept, vyhrát vstupenku na Zimní Masters Of Rock a taky setkání s Tobiasem Sammetem s Edguy! A komu se to podařilo? Lístek získává 14-ti letý Jakub – gratulujeme!

Recenze si můžete přečíst zde:

„Tak na tento koncert jsem se těšil už od chvíle, kdy jsem zjistil, že byly objednány lístky, a to hned ze dvou důvodů:

1. ACCEPT jsem viděl už dvakrát a oba koncerty byly skvělé, plné energie a nadšení.

2. Skupina vydali před nedávnem skvělé album Blind Rage, plné úžasných skladeb, které někdy člověka dokážou přenést až do dob „Metal Heart“ nebo „Balls to the Wall“.

Když byly oznámeny předkapely, nevěděl jsem co si mám myslet. Jméno DAMNATIONS DAY mi vůbec nic neříkalo a českou SALAMANDRU jsem jen viděl na Metalfestu, přičemž jsem tenkrát stihl asi polovinu jejich už tak krátkého vystoupení. Dostal jsem tedy trochu strach, protože špatná předkapela u mě mívá často vliv na osobní hodnocení celého koncertu. Strach ale ustoupil, když jsem si začal o zmíněných dvou kapelách něco zjištovat.

Naživo předvedli obě dvě skupiny velmi kvalitní výkon. SALAMANDRA se vytasila se svým posledním počinem „Imperatus“ a DAMNATIONS DAY, se skvělým, správně uječeným zpěvákem, nám zase předvedli své debutové album „Invisible, the Dead“.

Obě kapely hráli dost krátce, jednu další píseň by ještě obě určitě stihli, ale nakonec mi nedlouhá vystoupení obou kapel nijak nevadila, už jsem totiž nedokázal myslet na nic jiného, než na hlavní hvězdu večera.

Německá heavymetalová mašina se dostavila v plné zbroji s úvodním masakrem „Stampede“. Zde se vyskytly menší technické problémy v sekci zpěvu, ale Tornillo nakonec vše zvládnul a od dalšího kousku „Stalingrad“ až do konce koncertu, šlapalo vše jak mělo.  Co se týče koncertního setlistu, skládal se už z větší části z nových skladeb, což mě poměrně potěšilo. Z posledního alba zahráli dokonce šest písní, a všechny fungovaly skvěle. Mým oblíbencem se z „Blind Rage“ stal kousek „From the Ashes We Rise“, který toho večera také zazněl a v refrénu se přidal snad každý. Skladba „Teutonic Terror“ z „Blood of the nations“ se už stala skoro klasikou a ACCEPT jí teď hrají až ke konci.

Je zkrátka vidět, že comeback v roce 2010, byl jednou z nejlepších věcí, která kapelu potkala. Ve skvělé formě a se spoustou nového kvalitního materiálu,  ACCEPT nám dál dokazují, že patří mezi to nejslepší, co nám dnešní metalová scéna nabízí. Kuba“

—————————————————————————–

„Accept mužu na sto procent doporučit.Muzika užasná, Udovi to zpívá skvěle stále mlád. Byla jsem na ně ve Vizovicích,tak mužu doporučit. Salut Mirka“

—————————————————————————–

„Dobrý den včera jsem zažila ten nejúžasnější koncert co jsem zažila od Accept kteří byli dost dobří protože já a brácha máme rádi accept tak že jsme jejich fanoušci a když jsme viděli v hale euronics tu atmosféru tak jsem si vybavila  a ji atmosféru na letním masters of rock, a ty riffy kytary a nakonec i hlas nového zpěváka byl excelentní já  jsem si jejich nové a písničky z nového alba dost užila a to i staré písničky, prostě to byl ten excelentní koncert co jsem viděla letos, prostě tam byli skvěli lidi a ta atmosféra byla stejná jak při masters of rock. Barbora“

—————————————————————————–

„Ahoj rockmaxáci,

ráda bych se s Vámi podělila o zážitky z včerejšího koncertu Accept.

Největší omyl koncertu byl výběr předkapel, to byla morová rána koncertu.

Karta se obrátila s příchodem členů Accept. Zlí jazykové by mohli říct, že to byl „obyčejný“ koncert bez promítacího plátna bez efektů. Já si myslím pravý opak skupina Accept do svých koncertů dává svůj Xfaktor… zapálení a užívání vlastní hudby. Každý kdo tam byl, tak mi dá určitě za pravdu, že pohled na kytaristu Wolfa Hoffmanna a baskytaristu Petera Baltese byl vážně k nezaplacení a pro mě určitě ta nejdokonalejší show. Taky na Tornillovi šlo poznat jak si koncert užívá. A potom skvělá atmosféra z řad publika, kdy lidé měli ruce vzhůru, zpívali…. zvlášť u těch starších kousků .. ještě teď mám z toho husí kůži!

Pro mě koncerty Accept znamenají sloučení německé preciznosti a americké rebélie.

S metalem v srdci

Vaše posluchačka Jana“

—————————————————————————–

„Ahojte RM!

Původně jsem myslela, že lupeny na ty „důchodce“ mám od mámy k narozeninám za trest, ale co v sobotu Accept předvedl… smekám a mamce za ně děkuji! Byl to ten nejlepší zážitek a super dárek v jednom! A za ty důchodce se omlouvám, váleli líp jak kdejací mlaďoši v mým věku….Pěkný den, Tamara“

—————————————————————————–

„Co se stalo dne 25.10. 2014 za události ve světě, nevím. Ale co za metalovou událost se toho dne stala ve Zlíně, to se vám pokusím popsat a že je o čem psát.

Do zlínské sportovní haly přijela kapela, která po obnovení své činnosti zažívá neskutečný boom. Ano, řeč je o německé heavy legendě- ACCEPT. Přiznám se, že jsem jim v minulosti nevěnoval pozornost, ale po poslechu desky Blood of The Nations se vše změnilo. Když v srpnu vydali desku Blind Rage, očekával jsem, zda-li se ještě letos v rámci koncertní šňůry objeví v ČR. Samozřejmě, že Česká republika na seznamu nechyběla a za místo konání byl vybrán Zlín.

K hale jsem se dostal před začátkem první předkapely, která byla tuzemská power metalová stálice Salamandra. Jelikož jsem ale potkal přátele za zahraničí, tak jsem vystoupení Salamandry strávil v přilehlé restauraci… Později jsem se dozvěděl, že Salamandra nezklamala a zahrála podařený set, takže jsem mohl litovat své neúčasti. Co už mi ale neuteklo byla kapela z daleké Austrálie- Damnation Day. Tato čtveřice se prezentovala melodickým heavy metalem, který se příjemně poslouchal. Zpěvák Mark Kennedy dokazoval, že i u protinožců se rodí lidé s klasickým heavy ječákem a zbytek kapely taky nijak nezklamal. Jelikož mají na kontě jen jednu desku (Invisible, the Dead, 2013), bylo jasné, co od nich můžem očekávat. Osobně mě nejvíc oslovily skladby I, am a titulní Invisible, the Dead. Jejich třičtvrtě hodinka hezky uplynula a čekalo se na zlatý hřeb večera.

Toho se skoro zaplněná hala dočkala 4 minuty po 22. hodině. Stefan Schwarzmann usedl za svou bicí soupravu a heavy jízda mohla začít. Jako první song Accept do publika vpálili otvírák alba Blind Rage, Stampede. Neskutečné podání Wolfa Hoffmana muselo donutit každého přítomného aspoň podupávat do rytmu. Po Stampede přišel Stalingrad a mě opět z této pecky naskočilla husí kůže. Té jsem se po dobu show nezbavil, neboť hlas Marka Tornilla je prostě luxusní. To potvrdil při následující skladbě Hellfire a kotel se definitivně rozhořel. Výborná atmosféra ani na chvíli nepolevovala a po každém songu následoval bouřlivý aplaus. I nové songy, kterých bylo naservírováno celkem 6, byly přijaty pozitivně. Samozřejmě zazněla i Acceptovská klasika jako Princess of the Dawn, Fast as A Shark, hymnus Metal Heart, ale co mě dostalo nejvíce byla pecka No Shelter a souboj basy s kytarou, nebo chcete-li souboj Petera Boltese s Wolfem Hoffmanem. V té chvíli jsem snad zažil hudební vyvrcholení, protože tak dokonalou souhru jsem dlouho neslyšel. Silný hudební okamžik, na který nezapomenu. Zapomenout nesmím ani na druhého kytaristu Hermana Franka, ktarý odehrál celou dvohodinovku ve slušivém kulichu a i jeho kytara byla slyšet. Celý koncert byl odehrán na velice vysoké úrovni a kapela si jej očividně užívala. Jsem i rád, že Mark Tornillo neměl dlouhé proslovy mezi jednotlivými songy a tak se celá hala mohla radovat z poctivé heavy muziky. Ovšem i hezké okamžiky musí bohužel skončit a tak tomu bylo i v tomhle případě. Po Teutonic Teutonic Terror, kterou mám velice rád přišla záverečná Balls to the Wall a pak jen dlouhá děkovačka od fanoušků kapele a naopak. Několik štastných si odneslo domů jako vzpomínku trsátko nebo paličku, na mě zbyl zase setlist. Po cestě z haly byla i zachycena glosa od cca 65i letého pána, jenž pronesl: ,,Tak tohle byla výuka heavy metalu.“ A to byla sympatická tečka za výbornou akcí. Honza“

—————————————————————————–

„Těžko se hledá recenze nebot koncert ACCEPT byl naprosto úžasný a opět nezapomenutelný zážitek za který jsem vděčný pořádající agentuře že právě do města roku dovezli tuto skvělou kapelu.Takže Pánové díííííííííííky s pozdravem metlový fanda Tony.“

—————————————————————————–

„Upřímně řečeno se mi v sobotu večer nikam nechtělo. Ani původního plánu jít do hospody na Novestu pozdravit starou „mástrovskou“ bandu jsem se nijak nedržela.
Hodinu po tom, co taťka odešel z domu ze slovy, že neví v kolik se vrátí a ať na něho nečekám mi zazvonil telefon. Byl to taťka, který pro mě měl bojový úkol. Zapomněl si doma lístek a prej když mu ho dovezu, tak mi přispěje půlku na vlastní lístek. 400 jsem doma někde vyhrabala, nahodila metalový oblek a vyrazila!
Koncert to byl vskutku vydařený… Ať už to byla super atmosféra v 2. řadě kotle s malou kámoškou, která viděl úplný prd a nebo taťkova snaha nakecat mi, že Birel který piju je 100% alkoholický.
Na celý večer mám spoustu super vzpomínek. Po dlouhé době jsem viděla spoustu kamarádů, které vídám jen jednou ročně a to právě na letním mástru a to bylo asi to nejlepší.

Na závěr přikládám ještě fotku mě a taťky, která vznikla jen pár sekund před tím, než skoro celé taťkovo pivo skončilo v mojí gládě. Ale to už jsem v tu chvíli vůbec neřešila. :D

Jestli je moje „dílo“ hodné výhry to musíte posoudit vy.. nicméně jsem moc ráda, že jsem se s Vámi mohla podělit o svoje zážitky. :)
Přeju Hezký víkend!
Simča“

—————————————————————————–

„“Zuřící“ Accept si podmanili Zlín

Sobota, 25. 10. 2014, pro mnohé obyčejné datum, pro fanoušky poctivého metalu svátek.
Accept v rámci svého probíhající tour přivezli do metalové metropole, Zlína, svou novou desku Blind rage.
A už kolem odpoledne začínalo být kolem bývale Novesty živo.

Hala se teprve plnila, lidi si hledali to nejlepší místo, nakupovalo se, pilo se, jedlo se. A jako první kapela večera se chystala česká SALAMANDRA.
Nejenže měla málo času, nějakých 30 minut, ale také měla velice špatný zvuk. Jediné co bylo slyšet, byly bicí a kytary, vše ostatní zaniklo. Kdo
přišel až po Salamandře, o nic nepřišel. Litovat mohou až ti, kteří nestihli druhou kapelu v pořadí, DAMNATIONS DAY. Banda z Austrálie, která má stylově
velmi blízko k německým Brainstorm, předvedla výborný výkon a dokázala dostat publikum do varu. Především rozsah zpěváka byl až neuvěřitelný.

Konečně, před 22 hodinou, byli na řadě ACCEPT. Halou se začalo šířit intro k písni Stampede a v davu propuklo nadšení, Accept jsou tu! Kapela se přiřítila na podium
jako zuřící býk, až z toho zpěvák Mark Tornillo zapomněl slova nebo se snad neslyšel v odposlechu, čert ví. To byla ovšem jediná drobná chybička na jejich vystoupení.
Od té doby už vše běželo jako po másle a fanoušci si mohli užívat. Accept sázeli jednu píseň za druhou, bez zbytečných proslovů, 21 písní během více jak 2 hodin.
Set list se skládal především z nových věcí z desek Blind rage, Stalingrad nebo Blood of the Nations, nechyběly však starší pecky jako Metal heart, Princess of the dawn
nebo Balls to the wall. Energií oplívající Accept rozhodně nepatří do starého železa, především dvojice Hoffmann – Baltes byla neunávná a neustále bavila publikum.
Ba naopak, zrají jako víno a jejich koncert je opravdovým zážitkem. Není tedy divu, že je ze Zlína vyprovázel mohutný aplaus všech fans.
Příště zas!

Martin“

—————————————————————————–

„Koncert Acceptů, velká paráda-to  vám píše každý, ale já, přesto, že je mi již 60 let ,byl  jsem na nich ve sportovní hale, již podruhé se synem , vnukem a mým bratrem. Víc chválit asi není třeba. JK“

—————————————————————————–

„Znáte dobře ten pocit, kdy vás něco nabudí a zároveň nevíte, zdali je to dobré či špatné nabuzení? Přesně takové pocity vládnou v mé hlavě před koncertem Accept ve Zlíně dvacátý pátý říjnový den. Accept není můj šálek piva, na druhou stranu poslechnout si je v uzavřených prostorách haly je přeci jen jiný zážitek, než je slyšet v srpnu na festivalu ve Wackenu.

Už od začátku se mnou lomcuje pocit, zda-li to bude stát za to, jelikož v poslední době se ukazuje, že i naprosto výborné kapele dokáže zvukař neskutečně zhonit zvuk. To ale není tento případ. Už od prvních tónů písně Stampede z jejich posledního alba Blind Rage (2014), jsem velice nadšen. Syrovost je něco, co dokáže člověka naprosto rozproudit. O to víc nemohu pochopit jiné lidi, kteří přijdou na koncert a jen stojí a je na nich vidět, že přišli na koncert jen, aby mohli říct, že na této kapele byli. Ale o nich tu přeci nepíši.

Hoffmanovi chlapci sice už nejsou tak pohybliví jako jejich mladší konkurenti, co jim ale nechybí, je dobrá světelná show a komunikace. Také jistě potěšil celkový průřez tvorbou, například písně jak z prvních let kapely (Starlight). Jedinou vadou na kráse je bohužel fakt, že přeci jen ne každý hudebník zahraje vše přesně bez chyb a tak pozornějšímu posluchači nemohlo uniknout pár přehmatů, či vylepšených (či chcete-li zjednodušených) sól, ale jde opravdu jen o minimum – zmiňuji to hlavně pro to, že je to čistý důkaz živé hudby a ukázka, že každá kapela dokáže hrát bez half-playbacku, pokud samozřejmě na ty nástroje umí. Na konci koncertu při Princess Of The Dawn se konečně začnou pohybovat i lidé, o kterých jsem psal již nahoře, takže atmosféra se začíná dokreslovat. V jedné chvíli jsem dokonce myslel, že začne v mé lokaci pořádný Mosh Pit, nebo Wall Of Death, ale šlo jen o malou „strkačku“, tak jsem se ničeho nakonec nedočkal. Čeho jsem se ale dočkal byl přídavek, který byl krásnou tečkou na závěr v podobě písní Metal Heart, Teutonic Terror a Balls To The Walls.

Sice mi na koncertě chyběly některé mé oblíbené písně, ale kapela přeci nemůže vyhovět během koncertu, který trvá něco přes hodinu a půl, všem posluchačům. Po odchodu ve mně zůstává opět smíšený pocit. Koncert to byl dobrý, ale ne tak dobrý, abych z něj byl odvařený tak, jako na Wackenu. Ale přeci jen, tam bylo pivo, strkanice a jízda na rukou, což většinou v halách nejde. Může se zdát, že jsem recenzi vzal nějak rychle, ale pocity, které zažijete naživo, zůstanou ve vás a na papír se dávají velice těžko. Proto bych na závěr chtěl každému doporučit, aby alespoň jednou na tyto legendy zašel, jelikož až oni nebudou, tak z CD se vám nikdy nedostaví ať už dobré nebo špatné pocity, tak jako je můžete zažít na koncertě.  Jan“


04.11.2014 | patří do: ROCK MAX

Comments Closed